Vlastimil Ježek, ředitel NK
Spory kolem pozemku jsou opravdu vypečenou taškařicí. Národní knihovna původně požádala město o stavební pozemky tak, jak je uvádí platný územní plán. V průběhu příprav na soutěž navrhli urbanisté z Útvaru rozvoje hlavního města Prahy (tuším, že to byl arch. Králíček, jeden z pozdějších hybatelů odporu proti vítěznému projektu) úpravu hranic pozemku, z řady rozumných důvodů: posunutí od třídy Milady Horákové a tunelu Blanka, vyřešení letitého rozporu mezi územním plánem a realitou (asfaltový pás na jižní hranici pozemku, podle územního plánu zeleň), přesunutí komunikace z východní hranice pozemku na západní… Souhlasili jsme s podmínkou, že ÚRM sám zpracuje návrh změny územního plánu a předloží jej k projednání, což se ostatně stalo. Ještě v lednu 2007 schválila Rada hl. města Prahy změnu územního plánu pod názvem Národní knihovna, předloženou Útvarem rozvoje města, ještě předtím nám ÚRM dal do regulačních podmínek pro soutěž parcelní čísla pozemků, reflektující onu - znovu podotýkám rozumnou - změnu. Poté, co Rada změnu územního plánu schválila, se údajně ukázalo, že schválila něco, co náleží pouze zastupitelstvu. V programu dubnové schůze dokonce tato změna územního plánu byla uvedena, ale předložena ani projednána nakonec nebyla.
Ani ve snu mne nenapadlo, že se později někteří představitelé Prahy pokusí udělat z pozemků aféru - ze změny, kterou Praha sama iniciovala.
Navíc: pokud představitelé Prahy opět změnili názor a trvají na pozemcích podle platného územního plánu (platí do roku 2010), jsme schopni vítězný návrh realizovat i na nich, i když půjde pravděpodobně o řešení horší.